Hlavní město Francie má dnes ve svém názvu hotel, kdysi dávno zájezdní hostinec, který stojí na Žižkově náměstí před Valdickou bránou v Jičíně. Je zřejmě nejstarším, stále sloužícím občerstvovacím podnikem ve městě.
Hotel Paříž je velký dům, do něhož patří kromě restaurace i bowling, kavárna, prodejna potravin a obyvateli Jičína velmi oblíbený bufet.
Na počátku hostince byl velký požár
Vladimír Úlehla, gymnazijní profesor a fanda do historie Jičína, zná nejlépe historii hotelu Paříž, při níž padají taková jména české historie jako T. G. Masaryk, Jaroslav Vrchlický či Antonín Dvořák.
Na místě hotelu stával do 22. dubna 1836 dům perníkářky Saalové. Toho dne však vypukl v domě požár, který se přenesl na další domy na jižní straně Žižkova náměstí a zničil je. Požár byl ale počátkem historie budoucího hostince. Spáleniště se ujal manžel perníkářky Augustin Just z Hostinného. Postavil na místě jednopatrový hostinec. Sloužil obchodníkům, kteří jezdili z okolí na pravidelné trhy na náměstí.
Hostinec dostal honosné jméno U města Hamburgu. Ale stavba moc honosná nebyla. Měla jen základní zdivo, zastřešení a přízemí bylo jakž takž vybaveno, aby se v něm dala provozovat živnost. „Budova byla špatně stavěná, začala se brzy rozlézat. Působila majiteli jen starosti. Zaklenutí průjezdu pro koně do dvora hostince bylo tak chatrné, že podle historiků do roku 1870 dvakrát klenba spadla,“ uvádí se v článku o historii hotelu, který vyšel v osmdesátých letech v místních novinách.
V roce 1870 se ujal hostince Eduard Pompe, sládek z Vokšic. Ten přeměnil průjezd v hostinci na lokál. V roce 1876 získal hostinec hrabě Ervín Schlick. V té době už byl hotel centrem společenského života Jičína. Schlick k němu přistavěl na místě vyhořelé stodoly v roce 1892 ještě zadní křídlo s dalšími pokoji. Zde později vznikla i suterénní hospoda Batalion.
V sále hrál Antonín Dvořák i přednášel T.G. Masaryk
K věhlasu hotelu Hamburg přispěl hlavně sál zasahující první a druhé patro budovy. Tam se odbývaly zábavy, přednášky, divadelní představení, plesy. V roce 1892 tam dokonce za klavír usedl a se svým triem koncertoval Antonín Dvořák v rámci turné, na němž se loučil s Čechy před svým angažmá v USA. Rád tu přednášel i oblíbený překladatel a básník Jaroslav Vrchlický, autor nestárnoucí klasiky Noc na Karlštejně.
V roce 1905 tu měl sérii tří přednášek T. G. Masaryk. „Konaly se v lednu, vždy po týdnu. Masaryk pokaždé přijel na přednášku vlakem a ještě týž den odjel vlakem zase do Prahy. U pořadatelů si ale vymínil alespoň hodinu po diskusi klid,“ popisuje Úlehla.
Někdější hotel Hamburg byl i první budovou v Jičíně, z níž zmizely při národnostních bouřích v roce 1897 německé nápisy. Tehdy čeští nacionalisté na podporu zrovnoprávnění českého jazyka při vnitřním styku v úřadech vytáhli i v Jičíně proti německým a židovským obchodníkům. Srotili se také před hotelem Hamburg. V rukou měli kameny a už se chystali házet do oken. Hrabě Ervin Schlick byl však předvídavý a sám nechal německé nápisy odstranit. Dav jičínských českých nacionalistů tedy vyrazil na jiné podniky a instituce. Kameny například vymlátil řadu oken v židovské škole.
Zajímavá je také historie jmen hostince . Název U města Hamburgu a později jen Hamburg nesl původní hostinec. Po vzniku Československa v roce 1918 dostala už podstatně rozšířená budova hotelu jméno Paříž a za německé okupace se vrátilo do názvu hotelu město Hamburg.
A po válce? Hotel dostal jméno Stalingrad! „ Ovšem ani toto jméno nevydrželo hotelu na věčné časy. A po odhalení zvěrstev sovětského diktátora už si tehdější šéfové zestátněného hotelu nelámali hlavu s hledáním dalšího města do štítu. Z písmen názvu Stalingrad vytvořili název Astra. Ten zůstal hotelu až do roku 1990, kdy mu noví majitelé opět vrátili do názvu hlavní město Francie,“ říká znalec Vladimír Úlehla.
V roce 1993 koupili socialismem těžce poznamenaný hotel Karel Formánek a Jaroslav Červený. Dali se do rekonstrukce, která skončila prakticky teprve nedávno. Protáhli pivnici batalion až do bývalého skladiště uhlí. Při rekonstrukci jsme nacházeli v tomto poslepovaném domě neuvěřitelné věci. Například metr široký průduch. Myslel jsem, že je tam někdo zazděný. Našli jsme i vodovodní trubky, které nikam nevedly. Polovina stropů byla propadlých. Žádný z pokojů neměl koupelnu,“ říká Karel Formánek.
Nájemce Batalionu Jiří Hnízdo přitakává. „To co jsme při vyklízení našli na půdě, bylo neuvěřitelné. Uklízečky tam třeba sypaly smetí, když se jim nechtělo s košem dolů do popelnice,“ říká muž, který dnes provozuje pivnici hotelu Paříž. Ta vznikla v roce 1937 z bývalé konírny.
Hotel je dnes jako nový. Má třiatřicet pokojů, z nichž víc jak polovina disponuje vlastní koupelnou a WC. Přijeďte sami posoudit jak zrenovovaný hotel vypadá.
